Nejdřív večeře
Sídlím kousek od stanice Asakusa (něco mezi Palmovkou a nádražím Libeň). A stejně tak, jako legendární stánek s pečenými kuřaty na Palmovce, i tady jsou místa, která cílí na lokální skupiny obyvatel. Osazenstvo podobné, cenová kategorie taky, ale dál už je to jinak.
I tady disponují anglickým menu, i když to vypadá, že jen jedním na celý bufáč, takže stačí zabořit prst a Ramen je na světě.
Za zhruba 120 našich solidní večeře, otevřít tohle v Karlíně, měli frontu až za viadukt.
Akihabara poprvé
Na tohle místo jsem se hodně těšil, takže počítám, že se sem ještě podívám.
Nejdřív odbočka k metru, po těch pár jízdách mi přijde, že kdybych byl autista, chtěl bych bydlet tady. Je to krásná oáza řádu, pořádku a smysluplné navigace (v protikladu k tomu, co je často nahoře na zemi). Vždycky, když už už máte pocit, že byste možná v příští minutě mohli ztratit přehled, kam máte jít, objeví se navigace, mapa nebo nákres. Případně jednoznačný pokyn: dolu po téhle straně schodů, nahoru po tamté. Aby třeba nedošlo k omylu.
K Akihabaře, co jsem tak četl, je to místo, kde se koncentruje několik fenoménů - pro-gaming, automaty a arkády, fan shopy a kreslené školačky s velkýma očima.
Ehm...
Jestli je Vegas na hlavu, tak tohle je úplně kuku. Ale atmosféra parádní.
Večer zkusím zakončit místní japonskou lázní, ale předtím ještě pohled na nabídku zdejší pizzerie, jak jinak ve 3D a ve výloze.
Japonská lázeň
Ještě poznámka ke včerejšímu večeru. Zatím jako všechno tady, i japonská lázeň se vyznačuje dvěma věcmi: a) skoro všechno je tak trochu jinak a b) všechno je organizované, popsané a znávodované tak, že ani zápaďácký ignorant se nenachytá.
První krok je zkontrolovat, jestli náhodou nemířím do špatného pohlaví. Ta jsou tu zatím tradičně dvě a v lázni jsou separovaná prostorem, nebo časem. V případě tohohle hotelu platí to druhé. Před vchodem je nejen rozpis hodin, ale nad dveřmi pro jistotu vlaje vyměnitelný závěs, který je v pánských hodinách modrý a s ozdobným nápisem "muži". Tenhle znak je naštěstí zrovna z čínské abecedy. Japonci mají abecedy tři, mezi kterými volně přepínají. Jedna třetina jsou čínské znaky, zbylé dvě třetiny dvě různé hláskové abecedy. Víc třeba tady.
Po ujištění, že člověk vchází správným vchodem, přijdou postupné fáze separace, nejdřív od svých bot a potom od všeho ostatního. Lázeň vypadá trochu jako naše kombinace vířivky a horkého bazénu, okolo kterého je rozestavěno několik židliček a zrcadel jako u holiče.
| Zdroj: propagační materiály hotelu |
Po příchodu v rouše Adamově (nebo Evině o pár hodin dřív) si sednete k holiči na židličku do sprchy, vydrbete se, utřete miniručníkem a hurá do horké lázně.
Funguje to parádně a člověk pak krásně rozvařený usne i po časovém posunu.