Prvním střípkem jiné kultury byla postarší Japonka, která mě přinutila stoupnout si ve frontě před ní a ještě se uklonila. Pokračovalo to na letišti příjemnou imigrační kontrolou u které se člověk necítil jak na porážce (jo USA, na vás koukám), přes slečnu na přepážce Japonských drah (dále JR), která s úsměvem nabušila všechny moje autisticky předtištěné rezervace až po prozatimní vrchol. Průvodčího, který se po kontrole jízdenek před opuštěním vagonu poklonil všem a svižně smeknul čepici.
Vlak z letiště jel na minutu přesně (zatím mám pořád ještě tendenci to zmiňovat, ale počítám, že to brzy přejde). Že informační cedule ve vlaku ukazuje kde jsme a kdy budeme tam, kde máme být, to bych čekal, ale nákres nástupiště s pozicí vagonu, abych věděl, kam se potom vydat...
Metro čisté a funkční, navigační systém funguje tak, že člověk ví, kam má jít, a vlastně neví jak to ví, ale hlavní je, že to ví. Bankomat mi k výběru zahrál veselou melodii, to hned zlepší den. Jo a nejsme jediný národ, který stojí na schodech spořádaně na jedné straně, i když tady to mají naopak (prý kromě Osaky, uvidíme časem - každý má svoje Brno).
V důsledku spánkového deficitu zbytek jen v útržcích
Oběd - výběr formou bodnutí prstem a "Tohle":
Místní kavárna, která má krásnou atmosféru a ani nevadí, že se tady ještě může kouřit:
Náhodná ulice:
Gastronomická rozmanitost, kterou usnadňují výlohy s vystavenými pokrmy (ala školní jídelna, ale tady to mají trošku líp zafixované):
Půjčovna kimon, protože proč ne:
A nejspíš důležitý chrám, o kterém se pokusím něco zjistit, až se trochu vyspím:
